Svátosti a svátostiny
Svátosti jsou v Novém zákoně ustanoveny Kristem a katolická církev jich uznává sedm: křest, biřmování, eucharistii, svátost smíření, pomazání nemocných, kněžství a manželství. Svátosti doprovázejí celý život křesťana. Ve starší literatuře se setkáme s termínem "svátosti živých" a "svátosti mrtvých". Ty druhé jsou svátost křtu a smíření, nejde tedy o svátosti lidí fyzicky, ale duchovně mrtvých, a tyto svátosti vedou k jejich duchovnímu oživení. V novější literatuře se svátosti dělí na svátosti uvedení do křesťanského života, svátosti uzdravení a svátosti sloužící poslání a společenství věřících. Ať už je ovšem dělení jakékoliv, všechny svátosti směřují ke "svátosti svátostí", tedy eucharistii (svatému přijímání).
Ne všechny křesťanské církve uznávají všechny svátosti v katolické plnosti. Všechny církve uznávají jako svátost křest, v dalších se už liší nejen počtem, ale i pojetím. Dobře se to dá ukázat v populárně popsaném pojetí svátosti oltářní, jinak též eucharistie. Katolická církev má za to, že tato svátost svátostí je výjimečná a jedinečná, stává se svátostí při proměňování chleba a vína v Tělo a Krev Krista, a i po proměnění jako svátost zůstává. Proto jsou k jejímu uchovávání vyhrazeny svatostánky, krásně a bohatě zdobené a výpravné, aby zdůraznily velkou vážnost a úctu k této svátosti. Některé církve, např. evangelické založené na dědictví Luterově považují tuto svátost za svátost jen při proměňování, ale dále už ne. Jiné evangelické církve vycházející z dědictví Kalvína zde o svátosti vůbec nehovoří, jde podle nich jen o připomínku poslední večeře Krista s učedníky.
V katolickém pojetí je první ze svátostí křest, který je základem celého křesťanského života. Je branou k ostatním svátostem. Viditelné znamení této svátosti je provázeno dalšími zajímavými symbolickými obřady. Výjimečné je, že kromě řádných udělovatelů, tj. biskupů a kněží, může tuto svátost v určitých krajních případech udělit i nevěřící, pokud má úmysl dělat to, co dělá církev.
Svátost Biřmování je svátostí křesťanské dospělosti. Jde o pomazání, které vtiskuje nesmazatelnou duchovní pečeť, dary Ducha svatého. Biřmování je jakousi "maturitou" křesťanského života, aby člověk mohl hlásat a hájit svou víru se znalostí a silou, kterou mu dává Duch svatý.
Svátost Eucharistie dokončuje uvedení do křesťanského života. Jde o možnost podílet se s celým společenstvím Církve na oběti Krista. Tato svátost je zdrojem a vrcholem křesťanského života. Při této svátosti se můžeme setkat i s termínem "večeře Páně" či ve starším podání "Nejsvětější svátost" a "Svátost oltářní". Přijímáním této svátosti se věřící spojují s Kristem. Tuto svátost máme uctívat, adorovat – od toho se odvíjejí další obřady. Přijímání eucharistie je spojeno s určitými podmínkami, aby věřící tento dar nepřijímal nehodně, ale byl k jeho přijetí připraven, disponován.
Svátost smíření, nebo také pokání, či zpověď je svátostí, která léčí z hříchů, uzdravuje duši, navrací ji do společenství s Kristem. Nejde o žádnou psychoterapii, ale o vyznání vin, odpuštění a snahu o nový život, o skutečné obrácení. V této souvislosti jsou také zmiňovány tzv. odpustky.
Svátost Pomazání nemocných, dříve poslední pomazání je svátostí, která opět má člověka uzdravit. Jde o svátost, která se snaží vyrovnat se skutečností nemoci a utrpení v životě člověka.
Svátost kněžství slouží druhým ke spáse. Je to pokračování poslání, které započal Kristus. K této službě povolává další spolupracovníky. Kněz se stává "druhým Kristem", jeho výlučnou službou je vysluhování eucharistie a svátost smíření. Tam je nezastupitelný. Plnost kněžství má ovšem jen biskup, ostatní kněží uskutečňují svou službu jen ve spojení s biskupem, jsou jeho spolupracovníky.
Také svátost manželství slouží druhému, je zaměřena na vytvoření nejužšího společenství muže a ženy, kteří mají plodit děti a vychovávat je. Tuto svátost si udělují manželé navzájem, kněz je v úloze zástupce Církve. Manželství je v katolickém pojetí nerozlučitelné.
Svátostiny jsou určitá posvátná znamení, naznačující účinky, jež se dosahují prosbami Církve. Jde především o různé druhy žehnání, exorcismy, zasvěcování kostelů, svěcení posvátných nádob apod. V této souvislosti je dobré zmínit i lidovou zbožnost odrážející se v poutích, uctívání ostatků svatých, procesích, křížových cestách, růžencích, medailkách, zkrátka ve všem, co obklopuje svátostný život Církve.
Zdroj: www.christnet.eu/clanky/2824/svatosti_a_svatostiny.url