Čtení Písma svatého je v naší církvi přikládán velký význam a to jak ve společenství církve, tak v osobní modlitbě. Nejde jen o praktickou znalost Starého a Nového zákona, ale předevší naslouchání Bohohu teď a tady, co mě osobně říkají právě přečtená slova.
Nabízíme tři možnosti jak číst písmo:
- obecný návod s představuje Lectio divina
- pro jednotlivce modlitba s písmem dle sv. Ignáce z Loioly
- pro společenství
Nabízíme několik rad a pokynů, které by se měly uplatňovat velmi svobodně a pružně. V jistém smyslu si každý musí najít způsob, jak včlenit četbu Písma do svého života.
Upřesněme si nejprve, co lectio divina není: nejde o čtení Bible na pokračování s cílem ji pokud možno přečíst po několika kapitolách denně celou, jak se to někdy praktikuje. Není to ani čas biblického studia ve smyslu exegeze - kritického zkoumání biblických textů. Pro lidi, kteří tuto možnost mají, je samozřejmě prospěšné studovat Bibli s využitím dnešních prostředků: kurzů, studia biblických jazyků, používání pomůcek (slovníků, konkordancí, komentářů) a metod, jak se textu přiblížit a vysvětlovat jej. Takové studium je prospěšné a pro lectio divina může být nápomocné. Jestliže člověk může číst přímo hebrejský nebo řecký text, je to jistě velká výhoda. Lectio bude tím prospěšnější, čím rozsáhlejší poznání Písma máme, neboť texty se osvětlují a vykládají jeden druhým.
Lectio divina, ač samozřejmě není ke zmíněným přístupům v opozici, je ve své podstatě jinou metodou. Je to rozjímavé čtení Slova v prostotě, modlitbě a ve víře s cílem otevřít nás tomu, co nám Pán chce skrze své Slovo říci dnes, a to tak, že se Slovem necháme osvěcovat a proměňovat. Zde nejsou rozhodující vědecké poznatky, ale postoj srdce: žízeň po Bohu, důvěra, že Bůh chce ke mně promlouvat, a touha po obrácení. V tom spočívá velké tajemství lectio divna: četba Písma bude tím plodnější, čím větší bude naše touha po obrácení. Mnoha prostým a neučeným lidem se skrze Písmo dostalo velkého osvícení a účinného povzbuzení, protože měli důvěru, že se jdou setkat s živým slovem Boha.
Pokud je to možné, je dobré vyhradit si čas k rozjímání nad Písmem denně. Vždyť ať nás tlačí cokoli, každý den si najdeme čas k nasycení těla. Proč tedy stejně nepečovat o svou duši? Nejlepší doba je ráno. Duch je svěžejší, otevřenější a méně obtížený starostmi než na konci dne (srov. Ž 90,14 nebo Iz 50,4). Ranní lectio divina navíc svědčí o tom, že nejnaléhavější věcí v našem životě je naslouchat Bohu. Tato praxe nás hned ráno vnitřně uzpůsobí k naslouchání, a to nám umožní snáze si uchovat otevřenost srdce po celý den, a tedy vnímat výzvy, jež nám Bůh může adresovat. Avšak tuto radu nelze absolutizovat. Je jasné, že mnoho lidí nemá možnost udělat si klidný čas ráno, ale až později v průběhu dne. To Bohu nebrání, aby k nim promlouval, pokud po něm žízní. Co se délky týče, doporučované minimum je čtvrt hodiny. Může-li však člověk věnovat lectio divina půl nebo tři čtvrtě hodiny, je to lepší.
Možnosti jsou různé. Lze rozjímat jeden text na pokračování (jedno evangelium, Pavlův list, atd.), den po dni. Začátečníci mohou pro lectio užívat texty, jež církev předkládá pro mši toho dne. Předností je soulad s životem církve, s liturgickými dobami a příprava na slavení eucharistie, pokud se ho zúčastníme. Dále tu máme k dispozici tři vhodně vybrané rozdílné texty, což snižuje riziko, že padneme na pasáže příliš suché nebo obtížně interpretovatelné. Jen zřídka se stává, že by mezi třemi texty nebyl alespoň jeden úryvek, který by k nám nepromlouval. Navíc když se zabýváme několika texty současně, můžeme vnímat hluboké souvislosti. Je velkou radostí, když při čtení Bible pozorujeme, jak texty odlišné stylem, dobou vzniku i obsahem se při porovnávání rozeznívají novými souzvuky a vzájemně se osvěcují. Když mudrcové rabínské tradice vysvětlují texty Písma, rádi vyzdvihují jejich bohatství tím, že „navlékají náhrdelníky“ z perel veršů různých míst Písma, z Tóry, Proroků a Spisů. Jak svědčí Lukášovo evangelium (Lk 24, 27 a 44), sám Ježíš pro své učedníky činí totéž po Vzkříšení. V tradici klást vedle sebe různé texty, aby se navzájem osvěcovaly, pokračují všichni Otcové církve a duchovní vykladači dodnes.
Vlastním cílem lectio není přečíst kilometry textu, ale uvést nás do postoje kontemplativního žasnutí,
který z hloubky vyživuje naši víru, naději a lásku.
Dle středověké tradice lze najít čtyři etapy lectio divina: Lectio (četba), Meditatio (rozjímání), Oratio (modlitba), Contemplatio (nazírání). Nejsou to postupné etapy, jimiž nutně musíme procházet v uvedeném pořadí, ale možné podoby našeho prožívání. První tři spadají do aktivity člověka, ale čtvrtá už není v naší moci: je to dar milosti, po němž musíme toužit a přijmout ho, ale není dán vždy. Mohou přijít i doby vyprahlosti a sucha, jako při každé modlitbě. Člověk pak nesmí zmalomyslnět, neboť kdo hledá, najde.
Při rozjímání je dobré si slova, která k nám zvláště promluvila, zapsat do vyčleněného sešitu. Psaní totiž pomáhá, aby Slovo proniklo do srdce a paměti ještě hlouběji.
1 – Před modlitbou
- urči si místo, kde se budeš modlit (pokoj, kostel…) Příprav si ho pro modlitbu (např. ikona, svíčka…)
- urči si dobu, kdy se budeš modlit a tuto dobu s Pánem dodrž
- urči si délku modlitby (15-30 min.) nebo déle
- zvol si pozici na modlení: stát, sedět, klečet…
- přečti si tex se kterým se chceš modlit
2- Čas modlitby
- Začátek
vstoupit do Boží přítomnosti svou vlastní liturgií (znamení kříže, poklona, žqlm…)
číst vybraný text
představ si posanou scénu, krajinu, osoby
popras Boha o nějakou milost
- Průběh modlitby
znovu číst text, zastavovat se a vychutnávat každé slovo, každou větu
objevit v textu, co se dotklo mého srdce, nebo co mě nenechalo nedotčeným
mluvit k Bohu jako k příteli
- Na závěr
Pozdravit Pána před tím, než ho opustím, otčenášem, chválou, díkuvzdáním…
3-Po modlitbě
- Ohlédnutí se za modlitbou
Poznamenat si ovoce, slovo nebo verš, který mě zasáhl a který si chci zapamatovat, světlé nebo temné body modlitby (je velmi dobré vést si tzv. „Duchovní deník“)
