Od roku 2015 začaly v našem děkanátu svoji činnost Farní evangelizační buňky. Jde o malé domácí skupinky lidí, které se pravidelně schází ke společným chválám, sdílení, četbě Písma a naslouchání slovu duchovního pastýře. Společně také prosí za jednotlivé úmysly a konkrétní potřeby. Buňky vedou k osobnímu růstu jednotlivých členů, k prohloubení osobního vztahu s Ježíšem Kristem a v neposlední řadě k prohlubování vztahů mezi jednotlivými členy v buňce. Nejedná se o uzavřená společenství, ale buňky jsou otevřené pro ty, kteří potřebují a touží se setkat s Kristem, zakusit živou církev a přátelské vztahy s druhými.
Více informací se můžete dozvědět na : evangelizacnibunky.cz Farní evangelizační buňky (FEB) v děkanátu Zábřeh zvou mezi své členy další zájemce, kteří chtějí společně sdílet svou víru. Setkání probíhají pravidelně každý týden v rodinách. Setkání mají pevný program, ve kterém je místo pro modlitbu chvály a díků, přímluvnou modlitbu, četbu a rozjímání textů Písma, vzdělávání i sdílení víry a zkušeností. Pokud by jste chtěli některou buňku (i nezávazně) navštívit, obraťte se nejdříve na některého vedoucího, který vám rád sdělí vše ohledně fungování tohoto společenství.
Farnost Zábřeh:
Farnost Svébohov:
Farnost Červená Voda:
Farnost Písařov/Jakubovice:
Co mi buňka dává? V buňce se modlíme za vzájemné mezilidské vztahy a také navzájem za sebe. Nějak necítím, že bych svojí vlastní vůlí na sobě pracovala, ale můj vztah k lidem je jiný. Jinak je vnímám, mám čas zastavit se , promluvit si a jsem pokaždé překvapená, s čím se mi lidé svěřují. A vůbec tím, kdo se mi svěřuje. Dříve bych si asi s tím člověkem neměla o čem povykládat a najednou se lidé zastaví a povídají a navíc se hezky pozdravíme, usmějeme, rozloučíme se. Nevím, jak to vnímá protistrana, ale pro mne je to veliký dar, vidět, že lidé potřebují "lidsky a slušně komunikovat". A to toho ani já moc nenamluvím, spíše jsem v pozici toho, kdo poslouchá.
Bližší vztah k Pánu Bohu - kde jsou dva ve jménu mém,jsem mezi nimi - možnost proseb, chval, díků. Bližší přátelství, navázání dalších vztahů s ostatními.
Jedu si "odpočinout" od rodiny, dětí, sama za sebe čerpám, mohu se v klidu modlit.
Společná modlitba navzájem za sebe, společenství, těším se pokaždé na naše setkání.
Ráda jezdím na spolčo - do buňky- mimo domov, mám v tu chvíli čas sama na sebe a na vztah s Pánem Bohem. Dnes mi třeba bylo velmi těžce, cítila jsem se jako Job. Nyní, na konci buňky, se cítím daleko lépe. A jestli mi buňka nebere moc času? Ne, vím, že bych ho spíš "proflákala".
U mě je to s časem dost na štíru, ale nemůžu říct, že je buňka nějaká ztráta času. Naopak, vnímám, že toto společenství má sílu.
Já se pokaždé na buňku těším, a když se nedostanu, tak mi moc chybí. Když si na buňku čas udělám, tak vím, že mi chybět nebude. Buňka dobře působí.
Díky buňce je člověk pevnějších v modlitbách. Jdu vždy, čas na ni si pokaždé udělám. Chodím sem jako do restaurace - načerpat a občerstvit se. Modlitba v tomto společenství je úplně jiná, mocnější, než o samotě.
Dlouho jsem na buňce ze zdravotních důvodů nebyla. Když mě potkávaly těžké věci, třeba teď během nemoci, nedotýkaly se mě úplně, na tělo a byly pro mě daleko snesitelnější. Cítila jsem modlitbu své buňky za mě i na dálku.
Evangelizační buňka mi dává řád do duchovního života a především povzbuzení ve víře Spolčo mi dává odvahu svědčit o své víře (můžu si to tam vyzkoušet), a pomáhá mi taky snažit se a neochabovat.
Buňka mi dává radost ze společenství s lidmi i s Bohem. Také mi moc pomohla. V těžkostech mého života jsem byla "nesena v Boží náruči" - modlitbou, blízkostí srdcí, konkrétní pomocí.